Billy, Paddy, Archie a Sam jsou kamarádi už od dětství, jak ostatně můžeme vidět v roztomilém retro prologu z doby, kdy jim bylo okolo dvanácti. Pak ale následuje titulek „O 58 let později“ a ze čtyř kluků jsou najednou důchodci. Paddy (Robert De Niro) drží smutek za zesnulou manželku, Archie (Morgan Freeman) má za sebou první infarkt a Sam (Kevin Kline) se i se ženou odstěhoval na Floridu, kde živoří mezi zdechlinami. Akorát Billy (Michael Douglas) si nepřipouští vrásky a chystá se oženit s dvakrát mladší partnerkou. Skvělá příležitost znovu se sejít, zapomenout na každodenní depresivní rutinu a uspořádat kamarádovi rozlučku se svobodou – kde jinde než v Las Vegas. Dobrou zábavu kazí jen Paddy, který na Billyho po nedávné rozmíšce zanevřel…
Americkou komedii Frajeři ve Vegas natočil Jon Turteltaub, průměrný řemeslník, který málokdy dokáže svůj film pozvednout nad kvalitu scénáře, což se vymstilo hlavně u obou Lovců pokladů a Čarodějova učně. Naopak třeba jeho Kokosy na sněhu považuji za mimořádně vydařenou a velmi vtipnou záležitost. Frajeři ve Vegas představují lepší standard, úsměvný, zábavný a nenáročný film. A pokud se někdo opravdu zasloužil o jeho kvality, tak je to čtveřice herců v hlavních rolích.
Všichni čtyři pánové, herecké legendy, totiž hrají s nasazením a s obrovským komediálním talentem postavy, které se přijely do Vegas bavit, pít a vyhodit si z kopýtka (a z umělé kyčle) a využít toho, že „co se přihodí ve Vegas, zůstane ve Vegas“. Přitom si dělají legraci ze svého věku (Morgan Freeman utíkající z domu otevřeným oknem je vážně k popukání), sympaticky se shazují a pronášejí hlášky, za jaké by se nemuseli stydět ani jejich mladší kolegové. Zároveň je vidět, že je natáčení bavilo, že si ho nesmírně užili a část té dobré nálady a veselého blbnutí se daří přenést i na diváka, což je vyloženě prima.
Problém je ve značném množství až zbytečně seriózních momentů, které pokládají komediální rovinu filmu na lopatky. Hrdinové mezi sebou řeší různé rozmíšky, sentimentálně vzpomínají, účtují s minulostí a naříkají nad svým věkem (přičemž před pěti minutami si ze svého stáří utahovali). Tyto pasáže jsou otravné a navíc jsou k ničemu, protože po nich vždy (naštěstí) následuje něco vtipnějšího, jako třeba když se pokoušejí dostat na diskotéku a podplácí gorilu u vstupu drobnými bankovkami.
Na škodu jsou i četná místa, kdy je film zoufale nevtipný a téměř patetický ve své snaze dělat humor. Samozřejmě nechybí zprvu přezíravý lokaj, který má závěrečný proslov ve stylu: „Hostil jsem filmové hvězdy, celebrity i prezidenty. Ale ti všichni jsou nic proti vám čtyřem.“ A když nějaký DJ tancuje jen ve spodním prádle s rozkrokem u obličeje De Nira, je to přeci jen trochu přes hranici snesitelnosti.
V každém případě jsou Frajeři ve Vegas zárukou dobré a kvalitní zábavy, která kombinuje současné komedie pro mladé a zároveň má co nabídnout starším generacím, především pak výtečné herce. Jalovou hlavní zápletku, ve které sehraje roli osudová žena, můžete směle ignorovat a nechat se unášet tím, čím je tento film především – reklamou na Las Vegas a přehlídkou nezávazného blbnutí a situačního humoru.
